Magazín Retrochvilky

Tatra 148 PHM: pojízdné zázemí pro palivo

Vojenská logistika není tak nápadná jako bojová technika, bez ní se však žádná motorizovaná jednotka nepohne. Tatra 148 s cisternovou nástavbou pro pohonné hmoty spojila terénní schopnosti kopřivnického nákladního automobilu s úlohou mobilního skladu a výdejního místa.

Vojenská cisternová Tatra 148 PHM v zeleném provedení

Od nákladního vozu k palivovému speciálu

Tatra 148 vznikla jako modernizovaný pokračovatel typu Tatra 138. Ověřovací série se rozběhla na konci šedesátých let, sériová výroba pokračovala v sedmdesátých letech a skončila roku 1982. Kopřivnické muzeum připomíná, že šlo o první tatrováckou typovou řadu, jejíž produkce překročila sto tisíc kusů. Vedle sklápěčů, valníků, tahačů a hasičských automobilů vznikaly také vojenské cisterny a další účelové nástavby.

Pro službu s pohonnými hmotami byl určen cisternový automobil CA-17 na podvozku T 148 PP36 VN. Nešlo jen o nádrž posazenou na nákladní vůz. Celek byl navržen pro přepravu automobilového i leteckého benzínu, motorové nafty a leteckého petroleje, druhotně také pro jejich dočasné skladování a přečerpávání.

Čerpadlo poháněné automobilem

Podstatou speciálu byla souhra podvozku, cisterny a technologického zařízení. Čerpací jednotku poháněl motor vozidla a soustava dovolovala vlastní nádrž plnit i vyprazdňovat. Součástí vybavení byla rovněž měrná jednotka, takže automobil mohl palivo nejen převézt, ale také vydávat měřeným způsobem. Právě tím se odlišoval od obyčejného transportního vozidla: na místě nasazení vytvářel samostatný článek zásobovacího řetězce.

Tatra 148 PHM připomíná jednoduchou pravdu: rychlost kolony neurčují jen motory, ale také palivo, které se k nim musí včas dostat.

Proč se hodil tatrovácký základ

Typická koncepce Tatry používala centrální nosnou rouru a výkyvné polonápravy. U třínápravových provedení byly obě zadní nápravy trvale poháněné a pohon přední nápravy bylo možné připojit. Vzduchem chlazený vznětový osmiválec řady T 928 nepotřeboval kapalinový chladicí okruh. Pro těžký cisternový speciál byla důležitá také redukce pro pomalou jízdu v terénu a uzávěrky nápravových diferenciálů.

Samotná CA-17 používala motor T 2-928-15 E a podle odborného archivu dosahovala nejvyšší rychlosti 60 km/h. Nižší tempo proti některým běžným provedením dává smysl: vozidlo vezlo citlivý náklad a současně složité čerpací zařízení. Smyslem nebyla rychlost na silnici, nýbrž schopnost dopravit provozní kapaliny tam, kde je technika potřebovala.

Historický typ a dnešní setkání

Označení Tatra 148 PHM dnes popisuje historickou kategorii vojenského zásobovacího automobilu, nikoli automaticky konkrétní kus se známou služební minulostí. Jednotlivé vozy se mohly lišit provedením i výbavou, a proto je vhodné jejich příběh posuzovat podle dochovaných dokladů. Chcete-li si prohlédnout vozidlo prezentované Retrochvilkami, pokračujte na profil Tatry 148 PHM.

Zdroje a další čtení

Technické a historické údaje se vztahují k popisovaným typům. Provedení konkrétního dochovaného vozidla se může lišit.